V severní části Popradské kotliny leží starobylé spišské městečko Spišská Belá. Jeho katastr ohraničují na severozápadě Belianské Tatry, na východě Levočské vrchy a nachází se v rovinaté části kotliny, kterou protékají tatranské bystřiny a potoky (po jednom z nich "Biela" má město své pojmenování).
   
Okolí města bylo osídleno již v starší době kamenné, ale vznik obce se datuje do 12. století. V polovině 13. století po tatarském vpádu se zde usídlili němečtí kolonisté. Spišská Belá patřila mezi nejbohatší spišská města, která v roce 1412 dal král Zikmund do zálohu polskému králi Vladislavovi Jagelonskému za půjčku 37 tisíc kop českých grošů. Záloh trval do roku 1772. V roce 1778 zde vznikla konzervárna a lihovar a v roce 1895 byla vybudována železnice z Popradu.
   
Románsko-gotický kostel sv. Antona poustevníka pocházející z let 1263-1265 byl později přestavěn a roku 1720 zbarokizován. Zvonice z roku 1590 má renesanční architekturu a budova římskokatolické fary dostala konečnou klasicistickou podobu v roce 1817. Na náměstí můžeme vidět pozdně renesanční a barokně měšťanské domy ze 17.-18. století. Ve Spišské Belé žil a působil lékař Michal Greisiger, průkopnický badatel pravěkého osídlení a lidové kultury tatranské oblasti. Jeho muzeum je symbolicky v té samé budově s Městskou knihovnou.
   
V pozdně renesančním domě ze 17. století je od roku 1964 Muzeum foto-optiky Jozefa Maximiliána Petzvala. Zde se tento slavný matematik, fyzik a vynálezce čočkového aparátu narodil.
   
V blízkosti Spišské Belé jsou známé turistické cíle panské sídlo Strážky, hrad Ľubovňa, Belianská jeskyně, splav Dunajce v Pieninách, Kežmarok a Levoča.